Only The Good Ones: The Snapshot Aesthetic Revisited

28. března 2014 v 18:03 | Karolína
Abych řekla pravdu, během posledních dvou let jsem navštívila všechny výstavy, které byly ve velké galerii Rudolfina pořádány. Co si budeme nalhávat, všechny mají něco do sebe, ale tak zvláštně, pokaždé když opustím tu krásnou budovu, mám takový podivný pocit vnitřní rozpolcenosti. Nikdy si nejsem jistá, jestli se mi výstava líbila nebo ne a vlastně ani nikdy nevím, jestli měla nějaký přínos na obohacení mého já. Zda si se ze mě stává větší znalec umění nebo pouhopouhý znalec kýče vydávaného za cosi skvělého.


V současné době v Rudolfinu probíhají dvě výstavy. V malé galerii výstava obrazů, kterou jsem neměla možnost vidět a ve velké výstava vesměs celosvětově uznávaných fotografů. Nese název Only The Good Ones: The Snapshot Aesthetic Revisited, což nám vlastně napovídá, o čem celá výstava bude.
Jedná se tedy o přehlídku zkažených fotek. Na každé najdete něco nevydařenou kompozicí počínaje osvíceným filmem konče. Některé fotografie dokonce obsahují hnedle několik závad najednou. Ale každá z nich vypovídá něco o naší společnosti, i když většina z nich pochází z New Yorku nebo Tokia, skutečně zaujmou všechny návštěvníky. Především tím, že se právě z takto nepovedených fotografií stává umění naší generace ( instagram, snapchat, facebook,..)
Ale abych tu pořád nežvatlala nějaké klady, výstava má samozřejmě i pár záporů (jsem to ale hrozný kritik, vlastně jsem ještě neřekla vůbec nic dobrého). U žádné z fotografií, pokud tedy nejsem extrémně nevšímavá, nebyl uveden fotoaparát ani film, na který byl snímek pořízen, to mě opravdu velmi zklamalo. Protože právě film v době klasických fotoaparátu znamenal opravdu hodně.
Na každé fotografii bylo krásně vidět, že byla pořízena analogovým fotoaparátem. Dle mého názoru, i když se v převážné většině jednalo o "špatné" snímky, které by běžný uživatel (o profesionálech ani nemluvě) digitálního fotoaparátu odstranil okamžitě po vyfotografování, je na fotkách nádherně vidět kouzlo klasického filmu! U některých fotografií je znát jemnost a krásná návaznost barev, u jiných zase naopak ostré a syté barvy, kterých podle mě nejsme schopni běžných digitálem bez úprav dosáhnout.
Celá výstava mě vlastně přivedla k dvěma zásadním otázkám:

Řekne nám více umělecká perfektní fotka nebo "zkažená" fotka s příběhem?
Řekneme si po východu z galerie, že to všechno byl jen sprostý komerční produkt, který nás nijak neobohatil?

A pár fotek, které mě nejvíce zaujaly:
Tim Barber
Mike Brodie
William Egglestone
McGinley

P.S- A jo, bylo to strašně hipster.
A všichni tam běžte, je to fakt fajn, i když jsem to vlastně hrozně potopila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama